Nezařazené

Story time | Konec flákání

Ahoj všichni,

do nedávna jsem byla jen student se spoustou volného času a k dispozici všem, kdykoliv si umanuli. Ty „bezstarostné časy“ jsou pryč. Dnes bych se s vámi proto chtěla podělit o pár svých dojmů a postřehů z této další etapy života, kde pravděpodobně ztvrdnu do té doby, než umřu. Ale nebojte, nemá to být depresivní článek. 🙂


Jít do nové práce je stejné jako přejít do jiné školy uprostřed roku či až do dalšího ročníku. Všichni už se znají, mají společná témata k hovoru, kterým sami bez kontextu nerozumíte, už spolu něco zažili… Tento stav naštěstí netrvá věčně. Stačí jedna společná akce (rozuměj chlastačka) a ledy se prolomí. 😉 Také záleží na tom, jaké jste povahy. Mně holt trvá déle se s někým opravdu skamarádit.

Na druhou stranu…když s někým jednáte na denní bázi, začnete si s ním tykat, ani nevíte jak, i když by na to za jiných okolností asi nikdy nedošlo. V těch zbývajících případech se o to postará ta výše zmíněná chlastačka.

Jste naprostí zelenáči i v tom, co znáte, protože ve škole je to holt jiné než v praxi. A to diametrálně jiné! Jestli máte smysl pro propojování všech souvislostí napříč několika předměty, tak máte vyhráno. Jinak vás náročné zaučování nemine.

Po první výplatě si i s pár šušni připadáte jako boháč. Já jsem hned začala vymýšlet, za co ty peníze utratím, a jelikož ještě bydlím s mamkou, tak se mi ještě nestalo, že bych utratila vše do poslední koruny. Je mi jasné, že to takhle nebude věčně a už se to celkem krátí, ale docela se těším, až se budu starat o svojí vlastní domácnost. Pak zřejmě nastoupí opačný pocit, a sice že si budu připadat jako naprostá socka, až budu počítat každou korunu, kterou utratím za jídlo.

Pro další moje postřehy potřebujete vědět, že pracuji jako účetní v jedné české rodinné firmě. Prvních zhruba půl roku uteklo rychle jako lusknutí prstu, to jsem pracovala jako junior účetní. Poté jsem byla okolnostmi postrčena k tomu, abych obsadila pozici senior účetní. S tím přišlo více práce a hlavně jiné práce, pravidelné schůzky, zodpovědnost nejen za sebe, ale i za dvě svěřené nové kolegyně, které jsem měla zaučovat. Na této pozici už jsem také zhruba půl roku, ale ten mi vůbec neutekl. Naopak mi připadá, že už to trvá aspoň 100 let. Také mi přijde, že jsem za tu dobu psychicky zestárla. Úplně už chápu lidi z filmů, jak chodí domu utahaní a jsou nevrlí na svoje bližní. A to mě moc mrzí.

pro odlehčení ukázka uzamykací obrazovky – ty měnicí se obrázky mi
kolikrát dokázaly zvednout náladu – obzvláště fotka lamy ;D

Trochu veselejší postřeh je fakt, že práce účetní je občas až detektivní. Pravidelně musím bez lupy rozlušit předané dokumenty od svých kolegů a rozeznat jejich podpisy, abych vůbec věděla od koho a za co jsou. Když se objeví nějaká zákeřná chyba, znamená to klidně i několik hodin intenzivního pátrání, aby se odhalilo, v čem tkví a jak ji odstranit. Ale ten pocit, když se to podaří, je k nezaplacení. A jelikož tu zmiňuji podpisy kolegů, tak musím přiznat, že jsem si během pár dnů osvojila skoro doktorský škrabopis. Můj podpis je teď diametrálně jiný, než byl dřív, rozuměj asi tak stokrát jednodušší a nečitelnější.

Jako účetní je také zapotřebí osvojit si nějaký účetní program – v mém případě bylo zapotřebí naučit se pracovat ve dvou, a oprášit si znalosti Excelu. Snad není den, kdy bych ho nemusela otevřít. A protože se specializuji na přijaté faktury, bylo potřeba zorientovat se ve schvalovacím procesu faktur a odpovědnostech jednotlivých kolegů.

Co si budem povídat, chodit na 8 hodin do práce, a pak spěchat domu se učit, stálo za starou belu. Dá se to zvládnout, ale kdo v tom ještě nejste až po uši, doporučuji maximálně poloviční úvazek.

archivní snímek – prokrastinace ve formě fotografování toho, jak se učím
…ještěže už nemusím XD

A proč jsem se rozhodla jít pracovat na plný úvazek ještě během studia? Jednoduše jsem myslela, že už do školy nebudu muset a jen si po večerech budu psát bakalářku a připravovat se na státnice. Ale o ukončení studia vám povím příště. Zatím mi můžete posílat otázky týkající se vysokoškolského studia a Vysoké školy ekonomické v Praze – nebo svoje příběhy z nástupu do práce, jsem zvědavá. Zajímavé dotazy ráda zakomponuji do článku. 🙂 Využít můžete komentáře níže, poslat email na bellamoonyt@gmail.com nebo se se mnou spojit prostřednictvím IG @bellamoon94 či FB stránky Radosti A Starosti By Bella.

Mějte se famfárově!
Vaše Bella

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.