Většina žen nebo i mužů, kteří jsou ochotni chopit se vařečky, v poslední době řešila, co dalšího ještě uvařit, co dalšího ještě vymyslet, aby se nejedlo pořád dokola to samé. Můžu vás uklidnit. U nás doma se také točilo několik jídel, jen třeba na různé variace. Níže je všechny naleznete. Protože to, co jsem převážně točila dokola já, jste vy nemuseli udělat za ten měsíc a půl (nebo jak už jsme dlouho doma :D) ani jednou a můžete tedy nabrat nějakou inspiraci.
Jednoduchá a rychlá jídla
Hovězí nudličky s řepou a paprikou
Na tomto jídle má velké zásluhy moje šéfová, která mě před odchodem na home office zásobila červenou řepou, co měla od známého, a přítel, kterého napadlo, jak ji využít. Vždycky, když chci vařit a hledám si recepty, potýkám se s tím, že mi něco doma chybí. Takže musím improvizovat a splácat informace třeba ze tří receptů a něco si k tomu dovymyslet. Nikdy jsem se neodvažovala dělat hovězí maso, že by trvalo 150 let, než by změklo, ale nudličky jsou skvělá varianta. Dusila jsem je na pánvi max. půl hodiny.
Skoro všechno, co vařím, dělám na pánvi. Naprosto totiž zbožňuju vůni cibulky rozpálené na olivovém oleji nebo másle. K nudličkám nemusí být nakrájená nadrobno, klidně můžou být větší kusy. Zhruba hodinu před přípravou jsem si naložila maso do sojové omáčky. Nemusí to v tom vyloženě plavat, ale aby byl každičký kousek aspoň pocákaný.
Nejdřív jsem si rozvoněla cibulku na oleji, přidala hovězí nudličky, zaprášila hladkou moukou a trochu orestovala. Přidala jsem nakrájenou řepu a žlutou a zelenou papriku. Je to pak na talíři krásně barevné. Té řepy stačila polovina, protože má výraznou chuť. Klasicky jsem to osolila a opepřila. Pak jsem to podlila skleničkou vody a nechala dusit pod poklicí. Stačilo to občas zamíchat a počkat, než maso dostatečně změklo. Jako přílohu jsem uvařila brambory. U nás se dělají úplně nejčastěji a skoro ke všemu. 😀 Ale dovedu si toto jídlo představit i s rýží.
Suroviny:
- řepa
- (žlutá/zelená) paprika
- hovězí nudličky
- sojová omáčka
- cibule
- olivový olej
- hladká mouka
- sůl
- pepř
- voda
- brambory/rýže
- (petrželka na ozdobení brambor)
Kuřecí kousky s tymiánem a smetanou
Kuřecí maso bych mohla jíst na kila. Vegetarián, natož pak vegan, ze mě asi nikdy nebude (nesuďte mě :D). Nejčastěji a nejraději kupuju kuřecí prsa. Nejlépe se mi s nimi manipuluje. Pro toto jídlo jsem si je nakrájela na kostičky. Bohužel jsem v telefonu nenašla fotku – asi jsem měla moc velký hlad. 😀
Klasicky jsem rozvoněla cibulku na oleji na pánvi a lehce na ní maso orestovala. Osolila, opepřila, tentokrát přidala i tymián – taková menší hrstička promnutá v dlani by měla být akorát, podlila vodou a nechala dusit pod poklicí. Většina kuchařů a foodblogerů do jídel dává masový vývar, aby to mělo zřejmě výraznější chuť, ale já radši sázím na dostatek koření a soli a vývar si sním samotný s nějakou zavářkou a zeleninou. Vody by mělo být dostatek, skoro aby zakryla maso, většina se odpaří a zbytek se může zahustit. Pokud se použije dostatečně velká cibulka, poslouží také jako zahušťovadlo.
Když už jsem nakousla to zahušťování, tak bylo možné maso zkraje restování zaprášit hladkou moukou jako v případě hovězích nudliček. Pokud na to zapomenete, můžete rozmíchat v hrnku 1 či dvě lžíce polohrubé mouky s vodou (až z toho bude tekutá kašička bez cucků) a nechat ještě pár minut povařit s masem.
Pokud nemíváte běžně doma v lednici smetanu na vaření, což je obvykle také můj případ, smetanové/krémové omáčky docílíte i tím, když výše zmíněnou mouku rozmícháte v mléku. Nejvíce se na to hodí samozřejmě plnotučné mléko, ale polotučné také dobře poslouží. Mám to ozkoušeno. Jako vhodná příloha mi připadají těstoviny.
Suroviny:
- kuřecí prsa
- cibule
- olivový olej
- sůl
- pepř
- tymián
- voda
- polohrubá mouka
- mléko/smetana
- těstoviny
Pečená dýně s tofu a bramborama
Mňamka na entou a jídlo naprosto nejprimitivnější na přípravu je pečená dýně. Měla jsem od podzimu zásobu hokaido dýní ve sklepě, nicméně, mi přijde, že se prodávají celoročně (naštěstí). Hokaido jsou skvělé díky tomu, že se nemusí loupat. Musí se jen umýt od hlíny a odříznout jejich tvrdá „šťopka“. Pro dvě porce by měla stačit i jen 1/2 dýně, ochucené tofu z Lídlu (nebo odkud jste zvyklí ho kupovat) a asi 6-8 brambor.
Dýni jsem si nakrájela na kostičky a oloupané brambory zrovna tak. Kdybych měla zrovna nenaklíčené brambory s pěknou slupkou, nechala bych jí tam. Pečené brambory ve slupce mi chutnají víc. Opět by většina lidí koupila batáty. Ty jsou však dražší a přijde mi zbytečné ke sladké dýni dávat sladké brambory. Jeden čas jsme se sestrou dávaly k dýni zapéct i mrkev, ale ta byla potom chuťově dýni hodně podobná, takže to nemělo úplně smysl. To by mělo v případě, že bysme měly jen zbytek dýně a velký hlad. 😀
Tofu jsem nekrájela na úplné kostičky, jen na plátky a ty na poloviny, max. čtvrtiny. V polovině pečení se totiž musí tofu obrátit a drobnější kousky by se špatně chytaly. V míse jsem si smíchala nakrájenou dýni a brambory, zakápla je olivovým olejem, poprášila kořením na americké brambory (POZOR už obsahuje sůl!) a přidala ještě trochu provensálských bylinek.
Troubu jsem si předehřála na cca 220°. Na plech jsem položila pečicí papír a vysypala na něj obsah mísy. Na okraj papíru jsem vyskládala tofu, aby se později dobře obracelo. Celkově jsem to pekla cca 20 minut a asi po 10 minutách tofu otočila a trochu prohrábla dýni s bramborami. Každá trouba peče jinak, proto je lepší to hlídat. Brambory by měly být zlatavé, mít lehce křupavou slupku a uvnitř by měly být měkké. Dýni by měla změknout i její slupka.
Na ozdobení a ještě další upgradování chuti jsem si nastrouhala 45% Eidam. Během chvilky se na čerstvě hotovém jídle rozehřál a hezky se táhl. Celé to krásně spojil.
Suroviny:
- dýně hokaido 1/2
- tofu (lahůdkové/uzené z Lídlu či jiné ochucené)
- brambory/batáty
- (mrkev)
- olivový olej
- koření na americké brambory (obsahuje sůl)
- provensálské bylinky
- Eidam
Banánové lívance
Banánové lívance na mě vykukují snad ze všech instagramových profilů. Logicky jsem na ně dostala chuť. Jenomže jsem ze začátku karantény nemohla sehnat špaldovou mouku. Tu až později. Takže jsem si zvykla je dělat tak jako půl na půl zdravě a ne přímo nezdravě, ale podle starších zvyklostí. Nevím o tom, že by někdo umřel na obyčejnou pšeničnou mouku. Důležitější mi přijde se z toho nezbláznit a nenechat se ovládat jídlem.
Alfa omega tohoto receptu jsou banány. Postačí 2 nebo 3 dobře zralé. Ty jsem rozmačkala vidličkou a přidala jedno celé vejce. Když jsem je dělala poprvé, použila jsem polohrubou mouku, ale lívanečky pak měly povrch jak loupající se kůže. Podruhé jsem použila mouku hladkou a už bylo vše, jak má být. Držely krásně svůj tvar. Přesné množství mouky Vám neřeknu, protože jsem se naučila všechno dělat tak říkajíc „od oka“, a ve finále to dopadá mnohem lépe než dřív (pozitivní výsledek rozbití digitální váhy :D). Zkuste pár lžic, zakápnout trochou mléka a rozmíchat metličkou. Těsto by nemělo být úplně tekuté, ale ani moc hutné a suché.
Na pánvi jsem si rozpálila trochu olivového oleje. Jiný teď doma ani nemám. Věřím, že by třeba kokosový olej byl vhodnější. Ztlumila jsem oheň, protože mi to jinak prská jako blázen, a lžící tvarovala kolečka lívanců. Několikrát jsem je obrátila, aby se udělaly rovnoměrně a nespálily se jako těch mých prvních pár pokusů.
Miluju jídla z banánů. Jejich kouzlo spočívá v tom, že není třeba doslazovat cukrem či jinými sladidly. Když je banánů dost, postarají se o sladkou chuť samy. Na začátku karantény jsme si se ségrou udělaly nákup nezbytností na Aktinu, takže jsem na lívanečky dala ještě máslo z pekanových ořechů a zakápla je nízkokalorickým karamelovým topingem.
Suroviny:
- 2,3 zralé banány
- hladká mouka (několik lžic)
- trochu mléka (do 200 ml)
- 1 vejce
- olej (olivový/kokosový)
- oříškové máslo či nějaká marmeláda
- (karamelový) toping
Těstoviny a la italiano
Tohle jídlo dělám snad vždy, když si zapomenu vyndat maso z mrazáku a nemám úplně vybrakovanou ledničku. Základem je tady opět cibulka na pánvi, ale tentokrát na to nepřichází žádné maso, nýbrž rajčata a papriky. Na ozdobení a dochucení jsem tedy párkrát použila šunku. Co ale většinou nevynechávám, je nastrouhaný sýr. Je mi jasné, že by zas většina lidí rajčata i papriky zbavila slupky a všech semínek, to já však nedělám. Slupku nechávám oběma a semínek zbavuji jen papriky.
Když jsem si osmahla cibulku, nakrájela jsem si na kostičky rajčata (cca 6 kusů) a alespoň jednu papriku (nejlépe červenou). Osolila jsem to a opepřila, což už snad ani není potřeba říkat, a přidala další koření – oregano a bazalku. Tím bych nešetřila. Vždycky si k jídlu čuchám, jestli je v něm dostatečné množství koření. Čich je na to dobrý pomocník. Podlila jsem to vodou a nechala dusit pod poklicí stejně jako maso v předchozích několika rychloreceptech.
Výborné je přidat do toho i česnek, ale to moc často nedělám, protože nám po tom nebývá zrovna dobře. Jestli na to netrpíte, tak ho vřele doporučuju. V tomto případě je jídlo hotové ve chvíli, kdy dostatečně změkne paprika a kdy se dovaří těstoviny v hrnci dle návodu na obale.
Suroviny:
- těstoviny
- rajčata – cca 6 kusů
- červená paprika
- cibule
- olivový olej
- sůl
- pepř
- oregano
- bazalka
- Eidam či jiný sýr na ozdobení
- (šunka na ozdobení)
- (česnek)
Na závěr bych vám chtěla říct – nezapomeňte, že fantazii se meze nekladou! Při vaření dbejte především na své chuťové buňky. Nebojte se proto během příprav jídlo ochutnávat a přetvořit si ho k obrazu svému. Musím říct, že:
„Od doby, co se nám rozbila digitální váha, jsem v kuchyni mnohem sebejistější a svobodnější.“
Jistě jste si všimli, že v receptech většinou neuvádím zcela přesné množství. Je to právě z toho důvodu, abyste se vykašlali na odměřování a spíše do toho dali svojí duši a cit. Stojí to za to! Podělte se dole v komentářích, jestli jste nějaký recept zkusili.
Mějte se famfárově!
Vaše Bella
Radosti A Starosti By Bella 