Je neděle pozdní odpoledne a já sedím na gauči a přemítám o uplynulém víkendu. Po dlouhé době jsem nebyla jen doma, ale dovolila jsem si trochu se „vyhodit z kopejtka“. Ačkoliv jsem myslela, že to bude náročné, tak jsem si tyto dny maximálně užila. Vyskočila jsem ze stereotypu a prožila volný čas trochu akčněji a produktivněji než obvykle. Musím přiznat, že je to opravdu dobrý pocit.
Vánoce, Vánoce přicházejí!
V pátek byl firemní vánoční večírek, který jsem brala také jako vlastní rozlučku. Nebudu nalhávat, že jsem nebyla naměkko. Hráli jsme bowling, dali si řízečky, tataráček a echm, echm..nějaký ten alkohol. S pár lidmi jsme si ještě na poslední chvíli potykali, probrali všechno možné a nemožné, ale hlavně jsem si užila večer s mými kolegyněmi, které mi budou neskutečně chybět. Pokládám se za šťastlivce, že jsem mezi nimi, troufám si říct, našla dobré přítelkyně.
Nicméně, snažila jsem se krotit, protože jsem měla i na sobotu nějaké plány a potřebovala jsem na ně být fresh. To se mi naštěstí podařilo. Upekla jsem linecké cukroví. Ano, jenom jeden druh. Nechápu, že někdo zvládne za jeden den upéct všechno cukroví, co si naplánuje. S klidným svědomím však můžu prohlásit, že jsem si užila pohodovou vánoční atmosféru, aniž by mě to začlo štvát. Bylo toho tak akorát na jeden den.
Nikdy není pozdě na to splnit si sen…
Večer mě čekal největší zážitek za poslední dobu. Možná i za několik x let. Šla jsem na symfonický koncert Ewy Farné. AAAhh! Poslouchám její písničky a mám jí ráda jako člověka už od svých 12 let, což je, jak jsem s hrůzou zjistila, přes půlku mého života a to už něco znamená. Ewička má neskutečně silný a krásný hlas, a jak jsem na koncertu zjistila, mohla by dělat i stand up comedy. Zazněly její velké hity v novém symfonickém zpracování, které jim vdechlo nový život a více zahrály na srdíčko. A nesměl chybět duet s jejím manželem a zároveň kytaristou, který jí doprovází na koncertech už asi 10 let. To byl doják! 🙂 Překvapením byla píseň na počest Karla Gotta a duet s Ewiným tatínkem.
V neděli se nedělá! Nebo ne?
Sychravé podzimní/zimní počasí úplně vybízí k dlouhému lenošení v posteli a nicnedělání. Také jsem si dovolila trochu si přispat a vychutnat si ranní kávu u několika videí, ale řekla jsem si, že takhle nechci strávit celý den a vrhla se zas po delší době na jógu. Objevila jsem na YT video od Niky Namaste, které mě zas trochu nakoplo. Nemám ráda, když je něco přehnaně „ezo“ a Niky to má koncipované vcelku normálně. Klade důraz na zdraví, pečlivé provedení jednotlivých cviků a má příjemný hlas. Zároveň jsem i trochu zabrouzdala na internet a objevila jsem něco, co nutně potřebuji a hned po Vánocích si to objednám, až nebudu utrácet za dárky pro ostatní – jógamatku s pomůckami v měsíčním motivu – to je pro mě „must have“ – Bella Moon..chápete. 😉
Co by to bylo za neděli bez dobrého oběda. S přítelem jsme si zajeli do Šeberova do místní restaurace/pizzerie Di Carlo. Docela se divím, že se nám podařilo zaparkovat a usadit se ke stolu, jak tam bylo plno. Dala jsem si na zahřátí vynikající slepičí vývar s nudličkami a zeleninou a jako druhé jídlo svůj oblíbený salát. Nesnažila jsem se honit linii, ale počkejte, až vám řeknu, co v tom salátu bylo. Jednak k tomu byly kuřecí špízky naložené v kokosovém mléku, sojové omáčce a sezamu, ale hlavně tam bylo i ovoce! A to moje nejoblíbenější na světě – jahody a meloun (ten žlutý). Melouny, ať už jakýkoliv druh, bych mohla jíst na kila. Taky jsem jich letos spořádala! Převážně toho vodního.
Procházku už jsem kvůli světlu bohužel nestihla. Každopádně, aspoň mi zbyl prostor na čajík, odpolední kávu, psaní tohoto článku, což je i přes bolavý prst velký relax, a ráda bych se vrhla i do čtení další knížky. S blížícím se koncem roku mě začínají hlodat předsevzetí, která jsem si loni stanovila a která neplním tak pilně, jak jsem si představovala. Takže se to teď snažím na poslední chvíli dohánět. XD Vyndala jsem si z domácí knihovny titul Ani muk od Davida Jacksona. Má to být thriller o unesené dívce, tak jsem na to zvědavá.
Na moje poměry to byl dost akční víkend a většina z toho byla v mé režii, byl to čas pro mě, který jsem se rozhodla strávit nějakým způsobem, případně s určitými lidmi. Byla to příjemná změna a vůbec mi nevadí, že jsem se neválela u filmů. Jistě, čas pro sebe může být brán i tak, že si zalezu pod deku s knížkou nebo pěkným filmem a nevytáhnu paty z baráku. Jenže takových dní je v zimním období poměrně dost, takže když je možnost někde nemrznout, ale zároveň volný čas neproválet, tak to beru všema deseti a vřele vám to všem doporučuji.
Jak jste strávili víkend vy? Dopřáváte si chvíle pro sebe pravidelně nebo se zanedbáváte? Dejte mi vědět v komentářích pod článkem. 🙂 Budu se těšit příště.
Mějte se famfárově!
Vaše Bella
Radosti A Starosti By Bella 