Halloween a naše Dušičky jsou tu a s tím i moje každoroční přemítání o životě a slavení „druhých narozenin“. Letos je tomu 13 let, co jsem stála na prahu smrti, a po třinácté jsem plná vděku, že jsem přežila. Pro mé blízké je to už ohraná písnička, ale pro ty, co mě moc neznají, mám jednu prostou radu: „Važte si toho, že můžete žít!“
Je to jak z nějakého ubrečeného románu, ale opravdu jsem byla na sklonku života přesně na Halloweena, 31. 10. 2006. Datum, které mi změnilo život, respektive určilo, kterým směrem se, přinejmenším po myšlenkové stránce, bude ubírat, co budu ctít za hodnoty, zásady.
V úplně první epizodě podcastu jsem tento, i z jiných důvodů, nejtěžší rok v mém životě, už nastínila, tak se nebudu opakovat, ale ráda bych se s vámi podělila o věci, za které jsem vděčná a vyzývám vás k tomu, abyste se zamysleli a řekli si, za co jste vděční vy. Protože se určitě něco najde. Schválně mi dejte vědět v komentářích, co jste si uvědomili.
„Čas je půjčka, kterou nemůže vrátit ani vděčný dlužník.“ – Seneca
Já jsem vděčná za to, že můžu nadále chodit po tomto světě, že jsem dostala šanci dospět a snad se k tomu i časem připojí „mít vlastní rodinu“. Jsem vděčná za to, že jsem mohla strávit s babičkou alespoň 12 let a i těch pár let mě ovlivnilo na věčnost. Zůstane v mém srdci napořád.
Love and pain are eternal. For love alone, it’s worth it to live… and handle some pain that life brings.
Jsem vděčná za schopnost milovat, za každý dobrý skutek, který na ulicích vidím někoho udělat, za kroky, které můžu dělat „po svých“. Jsem vděčná, že naše planeta není ještě natolik zkažená, že bych se nemohla procházet po lese, nasávat čerstvý vzduch a poslouchat šustění listí pod nohama a v korunách stromů. Jsem vděčná za pohlazení od slunečního paprsku, který mě dokáže zahřát až do morku kostí.
Jsem vděčná, že žiju v zemi, kde nezuří válka (alespoň zatím ne) a kde není hladomor. Tam, kde ženy mohou říct svůj názor, jít k volbám a neobstarávat jen domácnost. Tam, kde je dravotní péče dostupná a vzdělání jakbysmet. Ani v 21. století to bohužel není celosvětový standard.
…
To by bylo vše z dnešního zamyšlení. Omlouvám se za svojí angličtinu, ale chtěla jsem použít citát, co se mi utvořil v hlavě, a ne jen nějaký zkopírovat z internetu. Líbí se vám koncept takovýchto kratších článků s námětem k zamyšlení?
Mějte se famfárově.. like I always say.
Vaše Bella
Radosti A Starosti By Bella 